Motýli v Česku vymírají, v krajině chybí zubři
Česká příroda přichází o své klenoty. Zatímco ještě před sto lety žilo na území dnešní České republiky 161 druhů motýlů, do současnosti osmnáct druhů vyhynulo, stavy dalších třiasedmdesáti klesají.
Mezi hlavní příčiny patří chemie v zemědělství, scelování polí do velkých lánů, používání mechanizace při obdělávání půdy. Motýlům se však nedaří ani tam, kde je příroda relativně řčistá a krajina je ponechána přirozenému vývoji. Důvod? České přírodě, stejně jako většině evropských zemí, chybí velcí kopytníci.
Ti tisíce let před příchodem prvních zemědělců na naše území udržovali intenzivním spásáním na velké části území dnešního Česka přirozené louky a pastviny. „Na mnoha místech zdejší krajina vypadala jako savana nebo step s roztroušenými keři a stromy a připomínala takové Serengetti,“ říká Martin Konvička z Entomologického ústavu Akademie věd České republiky. Velká stáda zubrů, divokých koní a praturů tak nedovolila, aby se všude rozrostl hustý les.
Dva z těchto tří klíčových druhů však byly v minulých staletích vyhubeny člověkem. Jejich roli na několik staletí zastoupila domácí zvířata. V souvislosti s vylidňováním venkova a modernizací zemědělství však domácích zvířat značně ubylo. Louky tak zarůstají lesy a motýli přicházejí o svoje přirozené prostředí.
Tam, kde chtějí ochranáři motýli zachránit, musí uměle sekat pastviny. To se však většinou neobejde bez nákladných dotací z peněz daňových poplatníků. V Česku dotace na umělé udržování bezlesí stojí zhruba dvě miliardy ročně. Dlouhodobě je tak třeba přijmout levnější řešení. „Pokud mají přežít motýli, ale také další druhy lučního hmyzu, ptáků či malých savců, je třeba také v Česku uvažovat o návratu velkých kopytníků,“ říká Dalibor Dostál, ředitel ochranářské organizace Česká krajina..
Zubři se již vrátili do přírody v Polsku, Bělorusku, na Slovensku či v Německu, další projekty reintrodukce se chystají například v Rumunsku. Zároveň vznikají projekty na znovuvyšlechtění praturů či evropských divokých koní z primitivních domácích plemen, kde se zachovalo nejvíce genů jejich divokých předků.
