Krátký filmový dokument o divokých koních seznamuje diváky s nejnovějšími vědeckými poznatky

2016 - 03 - 03
Krátký filmový dokument o divokých koních seznamuje diváky s nejnovějšími vědeckými poznatky

Po tisíce let patřili divocí koně k nejrozšířenějším druhům kopytníků v Evropě, včetně území dnešní České republiky. Přesto věda řadu klíčových poznatků o tomto druhu odhalila až v posledních letech, především díky genetickému výzkumu.

Nejnovější poznatky o těchto kopytnících přináší krátký filmový dokument Divocí koně – zachránci mizejících stepí, který zveřejnila společnost Česká krajina na svém YouTube kanálu.

Analýzy kosterních pozůstatků především zjistily, že divocí koně v Evropě přežili konec poslední doby ledové a nástupu lesů. Areál jejich rozšíření na starém kontinentu se sice poté značně proměnil a zmenšil, koně však v Evropě přežili.

To vědci vysvětlují jednak jejich částečnému přizpůsobením životu v lesnatých oblastech nebo přetrváním větších ploch otevřené krajiny v některých oblastech kontinentu po skončení doby ledové. Případně kombinací obou faktorů. V Evropě tak divocí koně patří k původním živočišným druhům.

Druhé významné zjištění moderní vědy se týká zbarvení divokých koní. Genetické analýzy odhalily, že původním zbarvením všech divokých koní byl hnědák. Tedy zvíře s hnědou srstí a černě zbarvenými žíněmi hřívy a ocasu. Tmavě zbarvené byly také spodní partie nohou. Takto zbarvení byli v období zhruba dvanácti tisíc let před naším letopočtem všichni divocí koně v Evropě i v Asii. Od Iberského poloostrova, přes střední a východní Evropu až po Sibiř.
Stejně zbarvené koně zachycuje drtivá většina jeskynních maleb z období paleolitu. Současné genetické výzkumy tak potvrdily to, co mohli vědci již mnoho let dokumentovat na pravěkých malbách.

S nástupem lesů a tmavšího prostředí se začali objevovat i černě zbarvení divocí koně. Jejich podíl postupně rostl a v období zhruba čtyř tisíc let před naším letopočtem tvořili vraníci zhruba polovinu zbarvení divokých koní. Všechna ostatní zbarvení koní, včetně barev jako je bílá, šedivá, ale i ryzák, strakatě zbarvená zvířata a další zbarvení, vznikly až po zdomácnění koní v rámci plemenitby člověkem.

Z toho vyplývá, že šedivě zbarvení tarpani, kteří byli částí vědců považováni za divoké koně, byli ve skutečnosti jen zdivočelí koně domácí, případně kříženci divokých a domácích koní. To potvrdily i genetické analýzy jediných dvou zachovaných lebek tarpanů, které ukázaly, že jde v jednom případě o lebku domácího koně, ve druhém případě přinejlepším o křížence s domácím koněm.

„Věda za posledních několik let přinesla řadu nových poznatků o vývoji a vzhledu divokých koní. Pomocí tohoto krátkého dokumentu se je snažíme přiblížit především mladším divákům,“ vysvětluje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

Natočení dokumentu finančně podpořil Středočeský kraj. Ochranářská organizace na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Výzkumného ústavu živočišné výroby, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Česká krajina

Šultysova 170 • 284 01 Kutná Hora • Česká republika

Máte nějaké otázky? Napište nám: info@ceska-krajina.cz

Napište si o náš newsletter

Registrace je zdarma a můžete ji kdykoliv zrušit. Budeme Vám zasílat novinky a informace o aktualizaci našich stránek. Pro zrušení registrace stačí znovu vyplnit Vaší emailovou adresu.

© Copyright 2010 Česká krajina • Všechna práva vyhrazena.